Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Ano, přesně takto to mělo vypadat první květnový víkend v Šumperku. Běžci poměřující si své údy, kdo to nakouří hned od začátku a kdo zkape ve stoupání na Šerák. Hruška je pořádně vyzrálý, Frohn zas jede na lahváče, Hének letos konečně dokončí. Vyvijal ještě na startovní čáře dává třikrát Otče náš a Zdrávas Maria, to všechno preventivně, aby zase nezdechl pár metrů před cílem. Mücková schovaná v závětří kouše poslední kešu s perverzním úsměvem, že jako obvykle natrhne prdel většině chlapům.
Ano, tak nějak to všechno mohlo být, ale nebude. Život má divný smysl pro humor. Dohaduješ se s velkostatkářem o průchodu po turistické cestě přes jeho pastvinu, neúspěšně. Záchranné lano ti hází zcela bez ostychu Lesy ČR a obec Kopřivná. Kurva, jo! Sice to bude delší o pár fíků, nohy budou na sráč už po prvních kilácích, protože asfaltových vložek přibude, ale malé vítězství se musí zapít a optimismu není nikdy dost. Tohle se prostě zvládne. Blik, cvak, všechny sportovní akce až do odvolání mají stopku. Dostávám ubezpečení od celé řady expertů na tuto problematiku, že nemám mít strach. Já jsem ale posraný až za ušima a nějak tuším, že letos odejdu s prázdnou jako panic na předem domluveném sexu.
Všechny přípravy přijdou vniveč. Tady ale vůbec nejde o nějaký závod o pár desítkách lidí. Stojíme před větší výzvou a nemá cenu fňukat. Naopak, teď je potřeba ukázat odvahu těm slabším, že se jen tak z něčeho neposereme. Odvahu, ale i zodpovědnost. Zodpovědnost vůči našim rodinám, přátelům a okolí. Dodržovat pravidla a doufat, že nás přivedou k úspěchu, ač o nich můžeme mít sebevětší pochyby. Jsme na cestě, na které nás čeká řada překážek, ať u zdravotních, či ekonomických. Teď je ta pravá doba se zastavit, utřídit si priority, zavolat rodičům a říct jim, že je máte rádi. Je to příležitost a restart, začít dělat věci lépe a s větší vervou. Nikdy však neklesejme na mysli a nepropadejme panice. Berme věci s nadhledem. Věřím, že se sejdeme zase v lepších časech, snad už příští rok.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem našim partnerům, kteří i po roční pauze neváhali a šli do toho s námi. Dále své rodině a přátelům, kteří mě vždy svoji energií nakopnou k tomu, abych se přemohl a celej tento cirkus začal zase organizovat. Vše pochopitelně s jejich pomocí. V poslední řadě bych chtěl poděkovat Vám, nemyslím tím teď jen závodníky, ale především lidi, kteří místo fňukání sebrali odvahu, věnovali svou energii, čas a často nemalé peníze, aby v této nelehké době dělali svět zase o něco lepším. Děkuji!
Za všechny pořadatelé Jesenické stovky
Martin Benc